Žernovka

Počátek obce Žernovka můžeme hledat přibližně v druhé polovině čtrnáctého století. Již od dob vzniku obce v raném středověku je zde těžen velmi kvalitní kámen. Z tohoto kamene se v minulosti vyráběl ruční mlýn na obilí tzv.

„Žernov“ – kámen mlýnský zhotovuje se z porfyru, tvrdého pískovce, křemene neb uměle připravuje se z jemného písku křemenitého, vápence, chloridu vápenatého, vodního skla a vápna (strojený k. francouzský, anglický). Má býti tvrdý, aby při práci se málo opotřeboval, zrnitý a má se snadno spracovávati. Při každm mlýnském složení jsou 2 kameny, vrchní otáčející se, běhoun, a zpodní nehybný, zpodek. Třecí plochy jsou rýhované; rýhy jsou buď přímé nebo dle tvaru logarithmické spirály zakřivené a ke středu hlubší než u kraje.

Žernov je původní název obce, který se až postupně změnil do dnešní podoby „Žernovka.  Život kameníků byl ještě v polovině dvacátého století velmi těžký. Práce v lomech byla nejen fyzicky náročná, ale také velmi nebezpečná a často zdraví škodlivá. Kámen se ze skály lámal vesměs ručně, protože střelný prach byl drahý. Padající balvany hrozily nebezpečím vážných úrazů. Hlavním problémem však byl všude přítomný ostrý kamenný prach. Kameníci tak nejčastěji umírali na silikózu plic nebo smrtelné úrazy.

Počet lomů na katastru obce Žernovka i v blízkém okolí se dá jen těžko spočítat. Dnes je v obci 1 lom, v kterém se stále těží kámen (lom v Horce), 7 lomů zatopených (po roce 1989 přešly do v soukromého vlastnictví) a dále pak několik lomů zasypaných, jež často již nelze dohledat.  Z lomu Kaménka ve Voděradskýcch Bučinách pochází i jeden ze základních kamenů národního divadla.

Pokud jde o tajemná místa, traduje se pověst, že za třicetileté války v místech poblíž Zelené cesty, tam kde se také říká „Pánova březina“, utíkala kněžna Nežárka pronásledována žoldáky. Ještě než byla dopadena, stačila ukrýt v lese ve studánce poklad, údajně velký zlatý kalich. Po dopadení na místě dnešního Mukařova byla mučena a zabita (odtud jedno z vysvětlení názvu „Mukařov“). Zlatý kalich prý nebyl nikdy nalezen a podle pověsti jej dodnes hlídá v lese černý pes, jehož vytí oznamuje blížící se neštěstí.

Ať už to bylo s Nežárkou tak anebo onak, „Pánova březina“ se stala v minulosti ještě dvakrát svědkem umírání. Koncem devatenáctého století se rozhodli nešťastní milenci ukončit své mladé životy, když jim jejich rodiny nechtěly dát požehnání k sňatku. Místu, kde se ve velkých mrazech milenci vysvlékli a později byli nalezeni umrzlí, se od té doby říká „U zmrzlých“.

 

Stránky obce Mukařov

Napsat komentář