Lažany

První zpráva o vsi pochází z roku 1358 a pojednává o sporu rytíře Bohunka Hájka z Chrástu s cisterciáky z Klášterní Skalice o hranice vsi Štíhlic, dvora Lažan, řečeného také Nový Dvůr, a lesa na Kozím hřbetě s horou Hradištěm, dnes označované jako Staré či Pusté Zámky. Po Bohuňkově smrti udělil v roce 1360 král Karel IV. chrástský statek dědičně v léno jeho synu Litoldu Hájkovi z Chrástu a ve výčtu chrástského léna v Karlově listině se kromě vsí Chrástu, Dobré Vody, Kozojed, Slavic a Štíhlic výslovně uvádí i ves Lažany a nikoliv pouhý dvůr, jako ve zprávě z roku 1358. Hájkové drželi chrástský statek asi do 90. let 14. století. Jejich nástupcem byl Jindřich z Lažan, který se připomíná v letech 1395 – 1396 jako účastník majetkového sporu se skalickým klášterem. Naposledy Jindřich z Lažan vystupuje jako svědek v listině krále Václava IV. z roku 1413. Dvojí název obce v polovině 14. století i skutečnost, že v roce 1358 zde existoval jen dvůr a v roce 1360 už ves, plně odpovídá výsledkům archeologického průzkumu. Ves zanikla do roku 1300, ale již ve 14. století bylo toto území znovu osídlováno. Ve vsi stála tvrz a její nejbližší zázemí tvořila ves řadového uspořádání, které svědčí pro vznik za pozdní vnitřní kolonizace ve 13. století. Selské usedlosti byly rozloženy od dvora s tvrzí širokým půlobloukem při okraji pánve. Na východě ves uzavíral větší objekt, patrně druhý hospodářský dvůr. Avšak málo vydatný vodní zdroj a celkově nevýhodná poloha vsi, která neodpovídala novým požadavkům koncentrace osídlení a zintenzívnění zemědělské výroby, způsobily, že ves definitivně zanikla nejpozději počátkem 15. století. Její území bylo připojeno k sousedním Štíhlicím. Název vsi byl odvozen od „lazů“, což znamená „pole u lesa“.  Tvrz v Lažanech není v písemných pramenech vůbec zmiňována, dochovaly se však z ní dodnes patrné terénní relikty na severozápadním okraji údolní pánve bezejmenného potoka, kde je dobře patrné kruhové tvrziště o průměru 62 m a obvodu 160 m i s přilehlým objektem hospodářského dvora. Původně byla tvrz, označená jako klasický typ „motte“, opevněna 2 – 3 m vysokým valem, chráněným rybníkem a z něho napájeným vodním příkopem. Z tvrze a dvora vedla ještě roku 1958 výrazně patrná cesta směrem k Vyžlovce. Pozůstatky tvrze a vsi jsou zapsány do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 19533/2–906.

 

Napsat komentář